Obchodní modely v e-commerce můžeme dělit dle toho, kdo transakci provádí, s kým ji provádí a kdo ji iniciuje. Nejběžnějšími formami jsou business-to-consumer (B2C) a business-to-business (B2B), ale v poslední době se spolu s rozmachem online obchodování objevily nové modely, které jsme podrobněji rozebrali v tomto článku.
Tradiční B2C a B2B
Nejpopulárnějším online prodejním modelem je samozřejmě B2C. Společnost provozuje e‑shop a jeho prostřednictvím prodává produkty a služby maloobchodním zákazníkům. Nejvyšší online obrat se však globálně generuje v modelu B2B, tj. když spolu obchodují dvě společnosti. V praxi takové online obchodování mezi společnostmi probíhá pomocí B2B e‑shopu (také známého jako B2B systém, B2B platforma či B2B portál). Často se stává, že společnosti prodávají své produkty a služby v obou modelech současně (EMOS).
S rozvojem online obchodu se však objevily nové modely, které stojí za to znát, protože mohou být pro některé podniky inspirací, jak je zahrnout do své prodejní strategie.
C2C (consumer-to-consumer)
V tomto modelu jsou transakce uzavírány a iniciovány výhradně koncovými spotřebiteli, kteří na C2C platformách mohou nakupovat a prodávat různé produkty a služby. Příkladem takových platforem v České republice je Aukro, celosvětově potom Facebook Marketplace, Ebay nebo Etsy. Platformy C2C nejčastěji vydělávají na poplatcích za podání nabídky a provizích z transakcí, což zajišťuje bezpečnost a legálnost těchto transakcí. Tento model používají především spotřebitelé, kteří potřebují prodat zboží, které již nepotřebují, sběratelé nebo lidé, kteří prodávají v malém měřítku a legislativa jejich země je nenutí k zahájení podnikání. Někteří uživatelé používají platformy C2C k průzkumu trhu, zda má někdo vůbec zájem o určité zboží.
C2B (consumer-to-business)
Je možné, aby koncový spotřebitel prodával své výrobky či služby společnostem? Ukázalo se, že ano. A nezávislé portály jako Fiverr nebo Upwork jsou toho nejlepším příkladem. Někteří spotřebitelé také licencují své fotografie na různých placených úložištích fotografií. V mnoha zemích nemusí být taková drobná práce, kterou spotřebitel provádí pro jiné společnosti, spojena se založením firmy. Proto mnoho uživatelů, zejména z rozvojových zemí, nabízí své služby (přepisování textu, překlady) na C2B platformách. Další formou transakcí C2B mohou být také různé affiliate a sponzorské programy, ve kterých influenceři prodávají reklamní prostor nebo umisťují produkty jednotlivých firem.
G2C (government-to-consumer)
Z hlediska elektronického obchodování se tento model vztahuje na transakce mezi vládou (veřejným sektorem) a občanem. V Evropě se stále více setkáváme se situací, kdy subjekty veřejného sektoru spouštějí online platformy, pomocí kterých lze nakupovat služby, jež nabízejí. V České republice je to například nově spuštěný web edalnice.cz, který slouží k nákupu dálničních známek, nebo filatelistický e-shop provozovaný Českou poštou.
Výše uvedené obchodní modely nejsou jediné, můžete také narazit na zkratky jako C2G (consumer-to-government), B2G (business-to-government), G2B (government-to-business) atd. Uvažujete o zahájení nového e-shopu či portálu v kterémkoli z těchto modelů (nebo jejich hybridního řešení), neváhejte nás kontaktovat.